„Život je to, co uděláme se svým časem a ne to, co čas udělá s námi “
(neznámý autor)
Pro mnoha lidí je to důležitá myšlenka a celý život hledají její podstatu. Hledají odpověď na to, proč jsou jiní lidé lepší, úspěšnější, šťastnější než oni sami. Proč to tak je? Jednak proto, že je to zákon bipolarity života. Když je světlo, musí být i tma, když je radost musí být i smutek, když jsou lidi dobří, musí být i špatní, když jsou lidi úspěšní, musí být i neúspěšní. A tak je to se vším.
Otázka je, jestli je člověk schopen si uvědomit, do které skupiny patří on sám, jestli opravdu žije v té správné skupině a když ne, co je ochoten udělat pro to, aby se zařadil tam, kde chce doopravdy být. Jestli chce být tvůrcem vlastního života nebo být jeho obětí, jestli chce být řešitelem náročných životních situací nebo autorem dalších komplikací. Je důležité dělat si někdy analýzu toho, zda jste pánem svého času, nebo pánem je čas a vy jste jeho oběť, jestli se dokážete učit ze svých chyb a chyb jiných, a to vás posouvá dopředu nebo se cyklujete pořád v těch stejných chybách.
A jak to mají lidi, kteří si myslí, že štěstí a úspěch je obchází? Že jsou prostě smolaři? Tento druh lidí nezná nebo alespoň odmítá znát podstatu života, která stojí na určitých zákonitostech, principech a pravidlech. Neptají se sami sebe, jestli umí správně pracovat s energiemi. Nezamýšlejí se nad tím, jestli používají správné a asertivní vzorce chování. Nejsou ochotní slyšet hlasy svého okolí a zapomínají si správně organizovat svůj čas a peníze pro nastavení hezkého života. Pokud se člověk ocitne v životní situaci, ve které se cítí nekomfortně, nepříjemně nebo frustrovaně, je to znamení, že něco není s jeho fungováním v pořádku. Ale kdo je tedy tím viníkem za jejich stav? Oni samotní jsou přesvědčení, že se tak cítí kvůli vnějším okolnostem, které vytváří lidi z jejich okolí, šéf, kolegové, sousedi, manželé a manželky…… Jsou schopní najít obrovské množství důvodů, ale zapomínají na jediné. Že jediným důvodem jsou jedině oni samy. Zapomínají učit se vnímat sám sebe, kategorizovat světlé a temné stránky svého JÁ, rozvíjet to dobré a temnotu odkládat na horší časy do tajných skrýší své duše. Zapomínají učit se z vlastních chyb, chyby ostatních používají jenom na pomlouvání, místo toho, aby se i z jejich chyb poučili. Cestou věčného hledání svého štěstí jsou tak unavení, že nemají prostor zamyslet se samy nad sebou, pořád hledají jenom lásku pro sebe od jiných lidí, a přitom zapomínají, že největší a nejspolehlivější láska je jejich sebeláska – čistá, upřímná a nikdy zrazující. Vůbec netuší, že jí v sobě mají a mohou ji používat. Je pro ně pohodlnější spoléhat se s láskou na ty druhé, protože když selžou, tak mají koho obviňovat. A obviňovat sebe, to je přeci nekomfortní. Vsázením na hledaní lásky a štěstí ztrácejí schopnost vyhodnocovat rizika, nebezpečí, ztrácejí obezřetnost a opakovaně se dostávají do cyklicky opakujících se problémů. Citlivá žena, pořád vklouzává do vztahů s muži, kteří si ji po krátkém čase spolužití přestanou vážit, ustrachaná žena bude více času žít singl než v partnerství, příliš důvěřivá žena bude pořád do svého života přitahovat lumpy a část vztahu bude podváděná, pohodlní muži budou v každém vztahu čelit výčitkám žen, alkoholici budou způsobovat bolest a trápení, naivní a dobrosrdeční lidi budou pořád doplácet na jiných, protože myslí více na nich než na sebe a tak dál a tak dál. Tyto lidi ztrácejí svůj čas a energii, protože pořád za něčím jdou a jdou, pořád něco hledají a když si myslí, že to našli a začnou žít, tak BUM, tvrdý náraz do zdi. Dostanou se znovu do stavu smutku, depresi, frustraci a místo toho, aby využili správně naspořenou energii pro odlepení se od zdi a zorientování se „kde je sever a kde jih“, tak propadnou svým negativním energiím, pláči, obviňováním sebe i druhých a hledáním viníka za jejich neúspěch. Špatný program.
A jak to máte vy, milí přátele? Taky se točíte v jednom kolečku, jak ten křeček pořád dokola, až kým vysílení nepadnete na samé dno? Jednou jsem ve své poradně pracovala s člověkem, který celý život startoval za jediným a tým stejným cílem. Nádherné a obdivuhodné bylo jeho odhodlání opakovat starty zas a znova, až se tyto starty staly pro něho už rutinou, měly totiž pořád stejný začátek a stejný konec. Nadšení, sny, vize, budování základů a pak pády, smutek a pláč pro lidi, kteří mu věřili. Pro toho člověka to byla opravdu jenom rutina, protože tyto pády měl už tak nacvičené, že se naučil v nich orientovat, měl v zásobě naspořeno dostatečné množství optimismu, který pak rozdával všem uplakaným lidem kolem sebe. To bylo vždy to jediné, co mu zůstalo a s čím uměl opravdu bravurně pracovat. Na jedné straně to byl člověk hodný pochvaly za své nové a nové odhodlání, na straně druhé je tragédi dívat se na člověka s dobrým srdcem, jak není schopen dosáhnout svůj cíl. Samozřejmě, že v tom sehrává velkou roli více aspektů (genetika, výchova, vůle, vlastnosti, povaha, získané zkušenosti nebo jeho celková osobnost s charakterovými črtami a v neposlední řadě – víra). Pokud jste správně četli slova v závorce, tak vidíte, že všechny vyjmenované aspekty jsou jenom JEHO aspekty. Jenom ON může s nimi něco udělat. Nejdřív je ale musí rozeznat, správně je pojmenovat, správně uchopit a to nejdůležitější – naučit se s každým aspektem pracovat. Pokud toto nepochopí, bude pořád jenom ten křeček v kolečku. Rozhodnutí je jenom na něm, přesně tak, jako všichni lidi mají své rozhodnutí ve svých rukách. Když se člověk rozhodne jít cestou obviňování jiných, posuzování jejich nedostatků a chyb, cestou sebelítosti a křivdy, bazírování na minulosti a neúcty k sobě a jiným, tak bude vypadat jeho život, jeho čas, jeho příběh tak, jak si zasloužilo jeho rozhodnutí.
Každý mentálně zdravý člověk má šanci volit i rozhodnutí k správnému uchopení života. Rozhodnutí, které začíná především úctou k sobě samotnému, úctou k lidem, které opravdu miluje a dovolil jim zůstat v jeho životě. Volí si rozhodnutí žít život, ve kterém neztrácí čas sebelítostí, nenechá se ovládat jinými, neplýtvá sílou na věci, které nedokáže ovlivnit, nelípne na minulosti, nedělá dokola ty stejné chyby, nemá strach být sám, nemá pocit, že mu je život něco dlužen a učí se pracovat s každým aspektem svého JÁ.
A pokud to nepochopí, tak se stává obětí svého času a zbytečných vztahových konfliktů. Proto si pamatujte že:
„Každý člověk je plně zodpovědný za svůj život v dospělosti.
Tvoří si sám svůj příběh, disponuje s tím, co bylo do něho zaseto v jeho dětství, a co získal svým prožíváním.
Použije pro další vývoj svého života jenom tu zdravou úrodu a plevel odloží jako výstrahu pro to, jako být jiným a lepším rodičem a člověkem než jeho předkové.
Naučí se být člověkem, který si uvědomí, že jeho život je obrovským darem, který může opečovávat, chránit a rozvíjet ve svůj prospěch, protože ví, že je to jenom jeho příběh, který jednoho dne určitě skončí.“
(Adriana Neuwirth)
Vaše Adri Neuwirth